pátek 14. října 2011

Bronson (2008)

Podobnost se známými
lupínky zřejmě
čistě náhodná.
Ano, ten film je dobrý, zejména díky pár zábleskům sugestivní režie a díky skvělému Hardymu. Nezačnete se tedy nudit ani přesto, že zde jde totálně banální sdělení a prakticky většina stopáže je hluchou výplní. Refn má na víc, a to dokázal, zdá se, až v pozdější tvorbě.

Nadchnut Valhalla Rising a Drive jsem se pustil do dalších Refnových filmů, byť tedy v krapet opačném pořadí. Sáhl jsem tedy po Bronsonovi, očekávaje podobně sugestivní a geniální počin. A výsledný pocit? Ano, sugestivní to bylo, ale geniální? Výjimečné? To už tolik ne...

Abych začal tím pozitivním, jsou tu přinejmenším dva aspekty, který film vytahují nad průměr. Tím prvním je skvělý Tom Hardy v hlavní roli, kterému šíleného mlátiče, který vytváří chaos jen tak pro zábavu a taky, aby všechny naštval a věděli o něm, věříte bez výhrady a taky je na něm vidět, jak si roli užívá.

Druhým z aspektů je Refnova režie, přičemž na té je také vidět, jak si ji tvůrce užívá. Vím, může to znít divně, ostatně který filmař by filmoval, kdyby ho to nebavilo, ale tady to dostává přímo hmatatelného rozměru. Z filmu je v prvé řadě cítit obrovská láska k tomuto médiu a kdyby už nic, budete při něm chvílemi cítit radost ze samotné podstaty toho, co dělá film filmem (zní to krapet mysticky, ale možná vás něco podobného při sledování taky napadne).

Bohužel se režisér více odváže jen v některých málo scénách, v nichž experimentuje se střihem, kamerou, zvukem i herci. Zbytek je krapet výplňovým materiálem, čímž se dostáváme pomalu k hlavnímu neduhu filmu. Je totiž tak trochu "o ničem". Charles Bronson je nepochybně zajímavou postavou, ale ne zrovna zrozenou pro film (ovšemže mluvím o tom vězni a ne panu Harmonice).


Film nic neřeší, nic nesděluje a hlavní postava, i když se tváří komplikovaně, je vlastně strašně jednoduchá (Charlie chce být slavný a rozhodne se toho dosáhnout skrz násilí, což mu navíc přijde jako sranda, tečka). Takže se díváme hodinu a půl na chlapa pomazaného vazelínou, jak se pere s dozorci a nepomáhají tomu ani stylizované prostřihy, ve kterých jako by Bronson vyprávěl svůj příběh fiktivnímu publiku. Jsou totiž vcelku nezáživné.

Kolem a kolem: ano, ten film je dobrý. Nezačne vás nudit ani přesto, že má totálně banální sdělení, čistě proto, že je po většinu stopáže řemeslně bezchybný a v pár vybraných ještě má i něco navíc. Jenže aby toho "něčeho navíc" bylo trochu větší množství, to dokázal, zdá se, Refn až v pozdější tvorbě.

Žádné komentáře:

Okomentovat